Na pokračování - Wyrm - kapitola III.

Oznámkujte družinu vymítačů

1 (Výborný) (33) 2 (Hodně dobrý) (10) 3 (Průměrný) (18) 4 (Horší) (0) 5 (Propadák) (5)

Celkem hlasů: 66

http://www.wps.webz.cz/gallery/bannery/bannerwps.gif

http://www.wps.webz.cz/gallery/bannery/bannerkion.gif

http://www.wps.webz.cz/gallery/bannery/spisovatelenablogu.gif

http://www.wps.webz.cz/gallery/bannery/banneroots1.gif

http://www.wps.webz.cz/gallery/bannery/bannerrpg.gif

http://www.wps.webz.cz/gallery/bannery/temnarka.jpg


Wyrm - kapitola III.Tak a je tu další kousek. Nyní o 100% více olova ...

Třetí kapitola o tom, že někomu občas věřit musíte, zvlášť, když se jedná o přátele, o tom, že pravidla silničního provozu tu nejsou jen tak a také o tom, že příliš velké množství olova ve vzduchu může být velmi nebezpečné ...

Wyrm


kapitola třetí - Přátelé a ti ostatní

Speedyho brokovnice měla něco do sebe. Rozhodně byla lepší, než můj starý remington 870, který už zažil tolik, že bych se měl bát při každém stisku spouště. Italská SPAS 12 byla osázena množstvím věciček, jejichž účelem jsem si nebyl příliš jistý, možná kromě baterky a zaměřovače. Trochu jsem ji očesal, aby se mi lépe nosila a doplnil zásobník. Svůj ošoupaný kabát jsem přehodil přes rozstřílené křeslo a navlékl si kevlarovou vestu, kterou jsem si schovával mezi košilemi pro zvláštní případy. Dřela mě v podpaží a vypadal jsem v ní jako hrbáč, ale co by člověk ještě nechtěl. Přes rameno jsem pověsil brokovnici a kolem pasu Speedyho pás s náboji. Přes to všechno jsem přehodil svůj nejlepší kabát. Když už jsem o něj měl přijít, alespoň jednou jsem ho chtěl mít na sobě. Navíc se do velkých kapes vešlo dost krmení pro Smithe a Wessona. Teď už jsem nevypadal jen jako hrbáč, ale jako hrbatý překupník zbraní.
Zbývala poslední věc - upíří speciál. Odpočíval v dřevěné krabici na knihovně. Byl to obrovský pětiranný revolver ráže .500. Neměl jsem tušení, kdo a také proč to monstrum vyrobil. Zbraň nebyla nijak označená, kromě nápisu vyrytého na dlouhé hlavni hlásajícího "Grave Hailer". Vždycky, když jsem ho vzal do ruky, mě napadlo, že bych si měl vymyslet nějaký originální příběh, kde jsem k němu přišel, ale pravdou bylo, že jsem ho ukradl jednomu překupníkovi, když jsem rychle potřeboval náhradní kvér.
Vedle zbraně bylo v krabici vyskládaných také pět nábojů, ale ty jsem nikdy nepoužíval. Vždy jen spokojeně odpočívaly v černém dřevěném pouzdru a já je teď nechtěl rušit. Nasypal jsem je do náprsní kapsy a místo nich jsem vytáhl z botníku papírovou krabičku. Do bubínku a dvou rychlonabíječů jsem namačkal po pěti nábojích. Střílet upíry byl problém, protože když jste je nezasáhli do hlavy, nebo do srdce, prakticky nic jim to neudělalo. Expanzní munice ráže .500 Magnum však nedělala do těl díry ale tunely. Když máte na kaši půl hrudníku, nezregenerujete tak rychle.
Celé vyzbrojování mi trvalo jen pár minut, což ale samozřejmě neznamenalo, že už mi na dveře nemohlo klepat zabijácké komando. Vypadl jsem tak rychle, jak to jen šlo. Ani jsem se nemusel obtěžovat zamykáním dveří.

Projížděl jsem městem ve starém otřískaném Fordu a teprve teď začal uvažovat nad tím, kam bych asi mohl jít. Opustit město mě ani nenapadlo. Znal jsem pár lidí, kteří by mě okamžitě neodpráskli - tedy doufal jsem, že ano, protože Speedy původně patřil mezi ně - ale nenapadal mě nikdo, kdo by mi mohl pomoci. Nebyl mezi nimi nikdo natolik šílený, aby se otevřeně postavil proti Oberonovi tím, že by schoval někoho, po kom Vládce šel. A technologie umožňující stínění před magickým Okem nebyla ani zdaleka tak rozšířená, aby jí měl někdo z nich náhodou doma. I když ... vytáhl jsem z kapsy mobilní telefon a v seznamu našel jméno Tara.
"Dlouho ses neozval, Longu," zazněl z přístroje známý hlas. Kdyby tygr dokázal příst, znělo by to právě takhle.
"Ahoj, Taro. Jo, je to už nějakou dobu."
"Slyšela jsem, že jsi někomu šlápl na kuří oko. Napadlo mě, kdy mi asi zazvoní telefon. Co potřebuješ?"
"No, řekněme, že se o mě pár lidí dost zajímá. Vypadá to, že jsem nakrkl pana Velkýho. Moje hlava z někoho nejspíš udělá pracháče. Sakra, chtěl mě sejmout dokonce i Speedy. Potřeboval bych zmizet."
"Roh Highlanderovy a Backroad," řekla úsečně a její hlas najednou zvážněl, "Třicet minut."
A zavěsila. Adresa, čas ... a nic. Chvíli jsem zmateně koukal na displej telefonu, než mě hlasité zatroubení donutilo zase sledovat vozovku. Čekal jsem, že jí budu muset přemlouvat a nabízet jí hory doly. Takhle jsem Taru neznal. Na okamžik ve mně zahlodala paranoia, ale co se dalo dělat. Pokud jsem někomu mohl věřit, byla to ona. Sakra, musel jsem jí věřit, protože nikdo jiný mě schovat nemohl. Vztekle jsem šlápl na plyn a při nejbližší příležitosti zabočil na západ k Highlander street.

Což byla, jak jsem po chvíli zjistil, asi docela chyba. Když jsem míjel druhou vedlejší ulici, vyrazila z ní černá dodávka. Nikdy nevěřte černým dodávkám. Náraz smýkl mým autem do strany a chybělo jen málo, aby můj ford skončil omotaný kolem sloupu veřejného osvětlení. Přejel jsem do protisměru a trefil první auto, které tam jelo. Já na brzdu dupnout stačil, ale můj vůz měl trochu delší vedení.
Škoda, že ta moje kraksna neměla alespoň airbag. Když jsem se probral z krátkého bezvědomí, viděl jsem jako po několika rundách samohonky. Hrudník zhmožděný pásem bolel při každém nádechu a zlomený nos pro změnu s každým srdečním pulsem. Radši jsem si ani neotřel krev, aby mi náhodou neupadl.
Zalomcoval jsem pásem, a když jsem zjistil, že mě držák sám nepustí, prostě jsem ho ustřelil Wessonem. Mohl jsem odpadnout hůř, řekl bych. Ještě štěstí, že jsem bouchačky vyskládal na vedlejší sedadlo, protože mi překážely při řízení. Brokovnici náraz katapultoval na přední kapotu, a když jsem zalovil pod sedačkou, nakonec jsem našel i Smithe a Hailera. Někdy tou dobou do zmuchlané karoserie zabubnovala první dávka. Ti hoši očividně neztráceli čas.
Ani nevím, jak jsem z auta vypadl, každopádně jsem najednou ležel na zemi. Zvedl jsem se na nohy, udělal dva kroky a situace se opakovala. Střelba se ozvala blíž. Převalil jsem se na záda a pokusil se zamířit brokovnici na postavu, která vyskočila na střechu bývalého fordu. Vzhledem k tomu, že jsem obojí viděl třikrát, nebylo to nic snadného. Povedlo se mi ho strefit třetí ranou, což byl celkem úspěch, na těch pět metrů. Nečekal jsem, až se objeví další, zvedl jsem se ze země a rozeběhl se ke vchodu do nejbližšího domu. Ten jsem trefil už na první pokus.
Vběhl jsem do domu a opřel se o zeď vedle vchodu. Mozek už začínal zase trochu fungovat, takže jsem se rozhodl dát si chvilku pauzu a promyslet, co dál. Přinejmenším, než někdo přijde. Nakrmil jsem brokovnici a začal se rozhlížet po únikových cestách. Schody nahoru, schody dolů, to by nikam nevedlo. Někde by tu ale mohl být průchod do zadní uličky. Nenápadná dvířka pod schody, která se používají snad jen k vynášení smetí. Vyrazil jsem k nim ve chvíli, kdy někdo vykopl vchodové dveře.
První výstřel z brokovnice ho smetl na zem, druhý proletěl nad ním kamsi do neznáma. A pak byla najednou chodba plná bzučícího olova. Asi jich tam venku bylo víc. Vrhnul jsem se k zemi a doplazil se k zadnímu vchodu, kde jsem byl alespoň z části krytý za schodištěm. Kopl jsem z lehu do dveří a kupodivu se neotevřely.
"Co za blba, sakra ..." zaúpěl jsem. Dejte lidem klíče a zamknou, co se dá. Namířil jsem na ně brokovnici a vystřelil. Rána zámek z dřevěné desky skoro vytrhla. Vyhrabal jsem se na nohy, otevřel dveře, udělal první krok a někdo mě střelil do stehna. Zavrávoral jsem a spadl rovnou vedle přetékajících popelnic. No, alespoň do měkkého. Výstřel přišel zevnitř, ale v uličce jsem zahlédl někoho dalšího. No, ještě alespoň jednoho, pomyslel jsem si. Brokovnice spadla na zem kus ode mě, takže jsem sáhl pro Smithe a dvakrát na postavu vystřelil. Jasně, mohl to být náhodný kolemjdoucí, ale tenhle měl kolem sebe magický štít. Vzápětí mi neviditelna síla vytrhla zbraň z ruky. Už jsem zmiňoval, že nesnáším mágy?

- předchozí kapitola -

Diskuse pro článek Wyrm - kapitola III.:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile01.gif./] [.smile09.gif./] [.smile08.gif./] [.smile02.gif./] [.smile10.gif./] [.smile07.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile05.gif./] [.smile06.gif./]

Archiv citátů

přidej RSS