Na pokračování - Mágové v současnosti 4

Váš oblíbený autor je:

Všichni (29) Nirak (12) Morten (9) Nisen (4) Lali (4) Bartolomeo Will (4) Marnie (5) Ještě nemám vybráno (25)

Celkem hlasů: 92

http://www.wps.webz.cz/gallery/bannery/bannerwps.gif

http://www.wps.webz.cz/gallery/bannery/bannerkion.gif

http://www.wps.webz.cz/gallery/bannery/spisovatelenablogu.gif

http://www.wps.webz.cz/gallery/bannery/banneroots1.gif

http://www.wps.webz.cz/gallery/bannery/bannerrpg.gif

http://www.wps.webz.cz/gallery/bannery/temnarka.jpg


Mágové v současnosti 4Konečná část povídky se špatným názvem. Kdo vymyslí lepší, ten dostane odměnu.

Mágové v současnosti - 4. část

Dveře nebyly zamčené, proč taky. Ten problém, který nás za nimi čekal, byla prázdnota. Žádná podlaha, žádné stěny, prostě vakuum. Chtělo se mi navrhnout, že se jednoduše přemístíme zpátky, ale pro jistotu jsem si nedovolil nic říkat. Zdálo se mi totiž, že na tom všem nesu určitý díl viny a taky jsem chtěl toho parchanta pořádně nakopnout. Lejla už zase v lidské podobě spokojeně chroupala své sušenky a Charlie zkoumal tu prázdnotu. Nevypadal nijak zmateně, nebo překvapeně, spíše analyzoval získané poznatky.
Po chvilce muž v obleku poklekl a naklonil se pár centimetrů nad místo, kde by normálně byla podlaha. Pak přejel rukou po futru dveří, které se za prsty na okamžik začervenalo, a foukl si do dlaně. Náhle se v temnotě postupně vyrýsovaly dlažební kostky, stěny osvícené hořícími loučemi a nepřehlédnutelné množství pavučin. Vypadalo to jako tajná podzemní chodba, kterou už minimálně 300 let nikdo nepoužil. Bylo to nepříjemných pár kroků. Nedokázal jsem si to nijak vysvětlit, protože tou chodbou přeci odešel Alex. Z mého přemýšlení mě vytrhl až Charlieho zaklení:
"Sakra, tohle mě fakt nebaví. Všude samé iluze. To je taky to jediný, co mu jde. Lejlo," otočil se mág ke krásce, "podívej se prosím přes sféru, co všechno je tady iluze. Nechci tu skončit někde v močále s představou, že se válím na svém oblíbeném gauči. A pospěš si."
Stejně tak náhle, jak kráska zmizela, se taky za pár sekund objevila.
"Tak, Charlie, mám pro tebe jednu dobrou a jednu blbou zprávu. Kterou chceš slyšet dřív?" Řekla Lejla a udělala roztomilý ksichtík.
"Prosím, nejdřív dobrou, abych snes tu špatnou," řekl utrápeně muž v obleku.
"No, kdybys udělal ještě jeden krok, úplně by sis zasral nohu vod toho, co tu udělala ta mrtvola, na které teď stojí to pako," pronesla s úšklebkem kráska.
"Do prdele!" Vyjekl jsem a uskočil stranou, což vyvolalo pobavení u mých dvou společníků.
"No, trošku se tu teda porozhlídnem, co ty na to, Bobe?" Řekl Charlie a sundal ze zdi jednu z loučí, zavřel oči a soustředěně ji chvilku svíral před sebou. Pak jednou rukou přejel nad plamenem, který se s blafnutím zabarvil dozelena. S úžasem jsem to pozoroval. Pak jsem si všiml, že světlo, které nyní vydává zelený plamen a osvětluje okolí, poodkrývá roušku iluze a je vidět skutečnost. Do teď jsem v hloubi duše doufal, že to co Lejla říkala, bylo myšleno jen jako drsný vtip, ale vyschlá mrtvola ležící vedle mne mi vzala i poslední naději.
Charlie si pečlivě posvítil kolem sebe. Byli jsme v nějaké cele a na zemi kromě výkalů, mrtvoly a prohnilé matrace nebylo nic. Byl to děsivý pohled a mě se znovu začal zvedat žaludek. Muž v obleku se vydal zpátky ke dveřím, kudy jsme přišli a Lejla ho následovala. Já jsem měl v plánu to samé, ale v poslední chvíli něco upoutalo mou pozornost. Byla to pistole trčící z opasku toho nešťastníka, kterému jsem stál na zbytcích hrudi. Až teď jsem si všiml, že to byl policista. Do obličeje jsem se neodvážil pohlédnout - už jen z té představy mi bylo zle. Rychle jsem se sehnul pro zbraň a strčil jí do kapsy. Zelené světlo se pomalu začínalo vytrácet a iluze středověké chodby začala rychle zahalovat skutečnost.
Místnost, ve které jsme byli uvězněni, ve skutečnosti sloužila jako rozšířená chodba, z níž vedly dveře asi do 10 cel podobných těm, z jaké jsme právě vyšli. Nechtělo se mi ani pomyslet, co se v nich může ukrývat. Charliemu asi také ne, protože se bez váhání vydal průchodem bez dveří, který vedl pryč z tohoto prokletého místa.

Došli jsme až na konec chodby, kde se proudy vody vrhaly hluboko do útrob země. V zeleném světle se zuřící vodopád změnil na kamenný portál se zrcadlem. Byla to skutečně úchvatná iluze.
"Lejlo, jdi domů a počkej tam na nás. Bob musí se mnou, teď ho nemůžeš přenést kvůli té ruce. Už je moc poznamenaný energií." Než to Charlie stačil doříct, Lejla už byla pryč. Samozřejmě si neodpustila vysměvavý úšklebek na můj účet.
"Ničeho se neboj, Bobe," pokračoval mág, "zrcadla fungují jako dveře do sféry, z které se pak můžeš přenést, kam chceš. Teda musí to být dostatečně velké zrcadlo, protože pří průchodu malými zrcadly spotřebuješ mnohem více energie, což pak způsobuje popáleniny. Ale toho sis už jistě všiml." Neodpustil si jízlivou poznámku muž v obleku.
"Některá zrcadla ale fungují trochu jinak. Myslím, že tohle bude zrovna ten případ. Je to stejný princip, jen se ve sféře zjevíš na zlomek sekundy, a okamžitě tě to samo přenese na jiné místo v reálném světě. Je to velice užitečná a bezpečná věc. Jediná nevýhoda ale je, že na konci musí být druhé zrcadlo a hlavně se cílové místo nedá změnit. Určuje se při vytváření cesty, a to je dost neohrabané. Pokud ale průchod používáš každý den, není jednodušší zkratky.

Objevili jsme se v obrovské místnosti s klenutým proskleným stropem, kterým do místnosti proudilo množství světla. Kolem dokola stěn a ještě v několika velkých regálech bylo nespočet knih různé velikosti, stáří a zachovalosti. Podlaha byla poskládána z kousků různobarevného dřeva, které společně utvářely poloabstraktní motiv nějakého ptáka. Z ochozů, které vedly dokola knihovny, a tvořily jakési druhé patro, by na onu mozaiku byl určitě lepší pohled. K tomu čtyři velké obrazy stojících starců, opřených o jakýsi řečnický pultík, dodávaly celému místu významnou atmosféru. Charlie si vše pozorně prohlížel a obezřetnými kroky přecházel na druhou stranu místnosti.
Náhle se vše kolem začalo chvět a z prostředku podlahy jako prýštící pramen vylétl obrovský tvor. K mému zděšení to nebyl pták, ale obrovský drak. Vypadal podstatně děsivěji, než když byl jako mozaika. Neváhala jsem a rychle zaběhl za nebližší regál a pozorně vše z dálky sledoval.
Drak okamžitě upřel svou pozornost na Charlieho, který vyčkával ve střehu. Bestie po něm bez varování šlehla pařátem, ale mág útok lehce vykryl, jako by snad měl ruku z oceli. Drak rozzuřeně zařval tak strašně, až skleněné tabule ve stropě popraskaly. Tisíce střepů se jako smrtonosný déšť snesly na zem a zabodaly se mi do celého těla. Byla to strašná bolest, ale i přes má zranění jsem se nemohl přestat dívat na tu děsivou scénu. Charlie kupodivu stále neměl ani jedno škrábnutí. Drak zuřil a minimálně třikrát menšího muže zasypával drtivými útoky.
Šokovaně jsem hleděl na mágovo další počínání. Charlie totiž sklonil ruce a zády se opřel o jeden regál s knihami, aniž by dbal drakova běsnění. Když si nestvůra všimla mágova počínání, naposled zařvala a zmizela. Stejně tak postupně zmizely i všechny škody po boji, včetně vyskleného stropu. Vzápětí se odněkud ozval Alexův hlas zkreslen mnohonásobnou ozvěnou.
"Ale notak, Charlie, nekaž mi radost,v říkal rozmrzele skrček, "tak dlouho jsem na té iluzi pracoval, a ty mi to takhle sabotuješ..."
"Alexy, ty parchante, ukaž se!" Vyzval protivníka Charlie. Z hlasu mu byl poznat hněv, ale snažil se své emoce krotit.
"Jen klid Charlie, dočkáš se. Teď už nemáš za zadkem tu démonku, takže tě stejně zabiju kdykoliv jen budu chtít, ale nejdřív od tebe něco potřebuju. Chci, abys mi ukázal tu knihu."
"Tak za prvé, nevidím jediný důvod, abych ti tu knihu dal a za druhé, i kdybys ji měl a nějak se ti podařilo ty démony přenést do reality, tak je stejně nedokážeš donutit k poslušnosti. Jsou to strážci sféry, nejmocnější bytosti na světě. Nikdo je ještě nedokázal zcela ovládnout, tak se na to kurva vyser a nech to plavat, protože jinak chcípnem všichni!" Zařval poslední slovo Charlie a máchnul před sebe rukou směrem k jednomu z obrazů. Plátno se roztrhlo, jakoby jím projel nůž.
"Já to ale dokážu! Už se mi to skoro povedlo, kdybys mi to tenkrát nepřekazil a neukradl mi tu knihu!" Zakřičel ukřivděně Alex a po krátké odmlce pokračoval dál, "proto ti jeden důvod dám. Řekněme, že mám jednoho služebníka, který z tebe tu informaci dostane. Sice to bude trvat pár týdnů, ale na tom už nesejde, to hlavní je, že to bude opravdu hodně nepříjemné," zasmál se spokojeně Alex. Charlie rozřízl další obraz, zatímco skrček nepřestával mluvit, "je to jeden takový malý démonek, všichni už ho měli za vyhlazeného, ale já si jednoho vypěstoval. Dostane se ti do hlavy při návštěvě sféry a tam bude krásně škodit a postupně ti nahlížet do všech šuplíčků ve tvých závitech. Nejlepší na tom ale je, že každý ten šuplíček perfektně spřehází, vysype a pohodí někde stranou, takže ti z toho bezpochyby přeskočí."
Charlie znepokojeně poslouchal a při tom prořízl třetí obraz, zatímco vyzáblý muž stále pokračoval: "Ale když teď nad tím přemýšlím, možná tě pak přeci jen nechám žít a vždycky až budu mít špatnou náladu, tak se půjdu pobavit na tvůj účet. Co by mě taky víc rozesmálo, než premiant ročníku ve svěrací kazajce, jak si slintá na bradu." Alex se vítězoslavně zasmál, ale vzápětí utichl překvapením, protože Charlie rozřízl poslední obraz a uviděl za ním velké zrcadlo, z kterého hleděl jeho nepřítel.
Alex zareagoval jako první. Přiložil ruce zápěstími k sobě a bylo vidět, jak se mu na okamžik napnuly všechny svaly v těle. Charlieho to zvedlo ze země a tvrdě dopadl o několik metrů dál.
"Ale copak, Charlie, nečekal si, že by tě tvůj méně talentovaný spolužák takhle srazil?" Vysmíval se skrček muži v obleku, který se pomalu zvedal ze země.
Alex chtěl opakovat svůj útok, ale Charlie ho včas zastavil a tlesknutím rukou o sebe mu vše vrátil i s úroky. Alexovy vytryskla krev z nosu a vzápětí vyplivl krvavou slinu. Vypadalo to, jako by ho právě stlačil nějaký neviditelný lis.
Bylo neuvěřitelné, co taková malá gesta dokáží protivníkovi způsobit. U obou soupeřů bylo patrné obrovské napětí a úsilí, přičemž při každém provedeném útoku se ruce útočníka na okamžik nepatrně rozzářily a v očích zajiskřila bolest. Až teď jsem si uvědomil, že i při každém předchozím kouzle, které použil Charlie k útěku, musel snášet bolest a to ho dozajista oslabilo. Možná proto si Alex nyní tak věřil. Jeho protivník už totiž byl značně unavený a zraněný procházející sférickou energií.
Vyzáblý muž se rychle zmátořil a posunkem ruky svrhl na Charlieho obrovský regál plný knih. Charlie s vypětím všech sil odklonil ohromnou tíhu od sebe. Bylo jasné, že Alex vítězí.
Vytáhl jsem z kapsy revolver, který jsem našel v cele a namířil na malou vyzáblou postavu. Alex mě nijak nesledoval a chystal se Charlieho srazit na kolena. Přiložil jsem ukazováček na spoušť a zmáčkl jí. Kulka se s ránou zavrtala do boku mága a ten klesl k zemi. V očích měl vidět překvapení a strach. Muž v obleku, jako by chytil druhy dech, zdvihnul ruku do vzduchu a zmáčkl ji v pěst. Jeho protivníkovi se náhle všechny svaly napnuly v křeči a z úst se mu vydralo bolestné zavytí.
Z toho pohledu a vzlykání se mi začalo dělat zle. Charlie došel k jednomu regálu v knihovně a popálenýma rukama z něj vytáhl malou knížku v černé, kožené vazbě.
"Pro jistotu si ji beru s sebou. Tak si tu v klidu hnij, ty hajzle," pronesl s výsměškem Charlie a otočil se ke mně:
"Poď Bobe, tady už jen ztrácíme čas," zavelel, dotkl se zrcadla a zmizel. Alexova křeč v tu chvíli povolila.
Bylo mi z toho všeho na nic. Namířil jsem revolver skrčkovi na hruď a už jen hledal kuráž k tomu, co jsem se chystal udělat.

"Chlapče, vyslechni mě, prosím," žadonil Alex a natahoval ke mně ruku, jako by mě chtěl zadržet, "můžu ti být užitečný."
"A s čím!?" Zařval jsem na něj a třesoucí se rukou mu zbraň ze srdce namířil přímo na hlavu. "To tys všechno zavinil, díky tobě jsem teď zrůda s ohořelým kusem ruky. Proč bys za to neměl zaplatit, ty zkurvysyne!? Proč!?" Cítil jsem, jak ve mně bublá hněv a jen krůček zbýval k tomu, aby pohár přetekl.
"To ne já, ale Charlie. Varoval tě snad, když jsi šel do sféry? Ne! On se na tebe vykašlal a pak ti způsobil tu bolest z přemísťování! A pak znova, i když věděl, co to bude znamenat! I teď to po tobě chce! Jemu o tebe nejde, je to jen namyšlenej, sobeckej parchant!"
"Zavři už tu hubu!" Vykřikl jsem, ale ve skutečnosti mé odhodlání bylo menší, než jsem na sobě dával znát.
"To já tě pak zbavil té bolesti a dokážu ti ruku vyléčit, uvidíš. Bude jako předtím a tvá kůže také. Stačí, když jen rozbiješ to zrcadlo, aby se nemohli vrátit. Můžu tě učit a slibuju ti, že tě neodkopnu, jako ten parchant. Budeš mocný mág a společně se mu pomstíme! Slibuju, že než zemře, bude trpět, jako si trpěl ty."
Alex dokončil větu a prosebně se na mě podíval. Viděl, že váhám, ale s hrůzou si uvědomil, že to není nad jeho nabídkou. Pak jsem ucítil ten samý pocit, jako tenkrát u mě v pokoji, když mě navštívil Alex v podobě toho divnýho chlápka a poslal mě s balíčkem za Charliem. Namířil jsem na zrcadlo a zmáčknul spoušť. Pak mi skrček poručil další rozkaz a já si ještě kouřící hlaveň přitiskl ke spánku. Nechtěl jsem to udělat, ale veškerý můj vzdor pozbýval účinku. Při tom krátkém pohybu ruky jsem se třásl jak osika.
"Víš, chlapče, ve skutečnosti jsem tady celou dobu nežadonil o svůj život, ale o ten tvůj. Škoda že jsi neodešel, jak ti poručil Charlie, protože bych tě teď nemusel zabít." Promluvil opovržlivě mág a s námahou se zvedl na nohy, aby mohl pokračovat v důstojnější pozici. Já jsem nebyl schopen jediného slova a strachy se mi vhrnuly slzy do očí. Už jsem neměl sílu dál vzdorovat. Už jsem jen čekal na svou smrt.
"Asi ti musí být jasné, že je totiž podstatný rozdíl, mezi vnuknutým rozhodnutím, a tím vlastním. Dal jsem ti možnost volby, a ty ses rozhodl nepřejít na mou stranu. Kdybys býval volil opačně, mohl si žít, ale takhle už pro mě nemáš žádnou cenu. Sbohem."
Poslední, co jsem ucítil, bylo, jak můj ukazováček pomalu tiskne spoušť...

Diskuse pro článek Mágové v současnosti 4:

23.02.2012 [11:31]

NirakEmoticon Perníček do žíly, aby očka svítily...

5. ohoho-
16.02.2012 [13:42]

zatroubilo veliký auto na malinkou aničku a anička mu rači chtěla uhnout,ale-ono se před ní zastavilo,aby starej kopidlnáč neviděl vůbec,že anička potřebovala jít do knihovny pro pohádky o velikým mágu,aby dostala vůbec výuční list....kopidlnáč byl zlej pavouk a nesl si pod paží dvě pistole a koulel očkama na všechny strany....anička honem přeběhla do knihovny,aby ji kopidlnáč nespatřil,a taky ne....auto vesele zamávalo a jelo zase dál.anička nesla pod paží knížky,jednu o velikým mágovi a druhou,jak se menovala--anička a její přátelé od pana spisovatele Rysky.anička byla moc ráda,protože v knihovně potkala hodně písmenek a obrázků a nejradši měla velikou knihu,co tam byly namalovaný lidi,jak choděj po pražským karlově mostě a pak tam byl pražský hrad a vltava a aničku bavilo,jak vždycky zpívali takoví páni písničky a smáli se na aničku,aby se ,když už zase byla náhodou někdy v praze,aby se tolik sama v ní nebála.

4. lopido-
16.02.2012 [13:33]

maceška a anička šli na procházku prahouhouhou,říkala malá maceška---neboj,aničko,klíč máš v tašce,a já ti ke štěstí pomohu,neb mnohé mohu---maceška řekla ještě,už mlčim,protože šel kocour mourrr---neměl rrrád kytky a macešky už vůbec ne....mour přešel a maceška usnula a anička skoro taky....anička zavolala,protože se už sama v tý veliký praze bála,maceško,spíš?maceška se neozývala,tak-anička ji nechala spinkat...a anička tedy šla a šla a potkala béčko,mělo velký bříško,taky to bylo veliký béčko....tak se ho bála,hlavně -protože anička byla hubeňounká a bříško měla jako splasklé A.Béčko se taky moc přívětivě netvářilo,řeklo,že je velkej mág a nafouklo bříško ještě víc.....anička se radši přikrčila a skorem ani nedýchala před béčkem,jak se jej bála.

3. jag-
16.02.2012 [13:27]

mág ke štěstí přišil...

2. jedna dvě-
16.02.2012 [13:25]

janek jde-nese pytlle s ftipem-jedna dvje,honza de,nese nápadi-jedna,dvje,janek de-nese aštara - moje úvaha,haha.

1. hohoho
16.02.2012 [13:24]

nix dorf-

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile01.gif./] [.smile09.gif./] [.smile08.gif./] [.smile02.gif./] [.smile10.gif./] [.smile07.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile05.gif./] [.smile06.gif./]
Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?

Archiv citátů

přidej RSS