Na pokračování - Mágové v současnosti 2

Váš oblíbenec v Družině vymítaču je:

Mernigler Apokalypticus (Merný) (14) Gefemril Manurobovič Karmotrov (Gef) (6) Trn (7) Elithia (Elis) (5) Fifinka (7) Ilidar (Decentně Tajemný Muž v Kápi) (13)

Celkem hlasů: 52

http://www.wps.webz.cz/gallery/bannery/bannerwps.gif

http://www.wps.webz.cz/gallery/bannery/bannerkion.gif

http://www.wps.webz.cz/gallery/bannery/spisovatelenablogu.gif

http://www.wps.webz.cz/gallery/bannery/banneroots1.gif

http://www.wps.webz.cz/gallery/bannery/bannerrpg.gif

http://www.wps.webz.cz/gallery/bannery/temnarka.jpg


Mágové v současnosti 2Druhé pokračování povídky se špatným názvem. Vymyslíte lepší?

Mágové v současnosti - 2. část

Probudil jsem se, když zrovna vycházelo slunce. Ranní paprsky mi dopadaly přímo do postele a tak jsem nikdy neměl problém se vstáváním, což se nedalo říct o mém bratrovi. Bylo mi divně a chtělo se mi zvracet. Navíc ten hnusnej sen, co se mi zdál. Pamatoval jsem si jen útržky a vše bylo zamlžené, ale na tu bolest nezapomenu. Zvedl jsem ruku z postele a v proužku světla jsem si jí začal prohlížet. Trochu mě brněla, ale přikládal jsem to tomu, že jsem si na ní ležel. Stejnou příčinu jsem přikládal i její menší pohyblivosti a mírné namodralosti. Zkrátka nic zvláštního.
Po chvilce mi začal pípat budík. Bylo právě pět hodin. Obvykle takhle časně nevstávám, ale dnes se mám setkat s jedním chlápkem. Chtěl bych se od něj učit magii. Sice jsem už pár takových učitelů vyhledal, ale byli to jen pošuci. Snad bude tenhle jiný. Trošku mě zaráží obyčejnost jeho jména, jmenuje se totiž Charlie...
Rozvážně jsem vstal z postele a typicky ranním krokem jsem se došoural k židli, přes kterou jsem měl přehozené oblečení z minulého dne. Opatrně jsem uchopil mezi palec a ukazováček špinavou ponožku a znechuceně jsem se na ní podíval.
"Je až neuvěřitelné, jak se v létě ve vysokých kožených a samozřejmě černých botách potí nohy." Zkušeným pohybem jsem ji hodil přes celý pokoj až ke dveřím, odkud matka odnášela moje špinavé oblečení. Dál do pokoje jsem jí zakázal chodit. Hrozně mě totiž vytáčelo, jak chtěla neustále větrat a něco tu uklízet. Skoro bych i řekl, že tu hledala použité jehly. Škoda že si nic nepíchám, strašně bych totiž chtěl vidět její výraz, když by něco skutečně našla.
Oblékal jsem se a v duchu se bavil tou představou, když tu se za mnou ozvalo zakašlání. Strašně jsem se vyděsil, a s kalhoty na půl žerdi jsem se otočil, div jsem neupadl.
Na křesle pod oknem hned vedle mé postele seděl vyzáblý malý muž v dlouhém černém plášti s vysokými botami se špičkou, černým kloboukem a v ruce doutník, který si zrovna zapaloval. V klidu, jako by se nic zvláštního nedělo, párkrát potáhl a vyfoukl obláček tabákového kouře.
"Posaďte se, mladý muži," pokynul mi volnou rukou přesně tak, jako by byl v kanceláři, která mu patří.
Nebyl jsem schopen nic říct a z nepochopitelného důvodu jsem ani nic říkat nechtěl. Poslušně jsem se posadil na židli a jen se sám sebe ptal, proč to vlastně dělám a proč se ho nezeptám, co ksakru chce!
Chlápek znovu potáhl z doutníku a znalecky si ho prohlédl, "výborná značka, nemyslíte?" řekl spokojeně, aniž by čekal nějakou odpověď. Poté se na mě upřeně pohlédl a znovu promluvil:
"Takže, kvůli tomu jsem za vámi ale nepřišel. Něco bych od vás potřeboval, chlapče," naposledy potáhl a pak ještě téměř celý nedokouřený doutník uhasil o dřevěnou područku křesla.
Já jsem stále seděl paralyzován na své židli a jen ho upřeně sledoval. Muž pomalu vstal a udělal pár kroku po pokoji, přičemž si s opovržením prohlížel mé knihy a všemožné věci. Pak se zastavil u poličky, kde stála velká figurka Želvy ninji-mého oblíbeného Donatela, kterého jsem měl jako jedinou připomínku na dětství. Tázavě se na mě podíval,
"To je vaše?" zeptal se nevěřícně a ukázal na zeleného hrdinu.
Nervózně jsem přikývl. To bylo to jediné, co jsem zvládl udělat. V tu chvíli jsem si byl jistý, že kdybych se pokusil promluvit, vyšlo by mi z hrdla jen přidušené kvíknutí.
"No, radši se vrátíme k tomu, co chci, abyste pro mě udělal," pokračoval muž v monologu a vyndal z kapsy malý balíček ovázaný konopným provázkem.
"Toto předáte jednomu muži jménem Charlie Leek. Je bezpodmínečně nutné, aby tento balíček rozbalil před vámi. Toho docílíte tím, že mu řeknete přesně to, co je napsané na tomto lístečku. Je tam i adresa. Prostudujete si to cestou. Až k němu dojdete, podáte mu to tou rukou, která vás teď nebrní, tu druhou si strčte třeba do kapsy, je vám to jasné? Tu namodralou ruku nesmí vidět a ničím nesmíte upozornit na její jiný vzhled!" Zdůraznil poslední větu chlápek v černém plášti, došel ke křeslu a pohodlně do něj usedl.
"Na co ještě čekáte, mladý muži?" Zeptal se, jako bych ho zdržoval a z vnitřní kapsy vytáhl další doutník.
Bez váhání jsem vstal a vyšel ze dveří. Nepřemýšlel jsem, proč to mám udělat, ani co je v tom balíčku, pouze jsem tupě plnil rozkaz. Nechápal jsem, co se se mnou děje, jen mi bylo jasné, že to musím doručit stůj co stůj.

Teprve až když jsem uviděl na zvonku jméno Charlie Leek, uvědomil jsem si, že s mužem stejného jména jsem měl mít dnes schůzku. Měl jsem z toho všeho špatný pocit, ale ani na okamžik jsem nezauvažoval o nesplnění úkolu, který mi dal ten neznámý muž. Dlouze jsem stiskl zvonek?

"Lejlo, jdi se kouknout, kdo zas otravuje. Co já vím, tak dnes nikoho nečekáme," rozkázal muž v dokonale padnoucím obleku krásce s nádherně zelenýma očima.
"Za chvíli, jestli o tebe to pako, co neumí normálně zazvonit, vážně tak stojí, tak vydrží,"
odpověděla Lejla a s chutí si ukousla kus sušenky, kterou právě vyndala z obalu.
"Jdi tam hned a sklapni!" rozkázal o poznání důrazněji.
"No jo furt, aby ses neposral..." zamrmlala Lejla a neochotně se zvedla z pohovky.
"Já to slyšel," pronesl vítězoslavně muž.
"No a?" odpověděla mu chladně kráska a otevřela domovní dveře, aby se mohla podívat ven, kdo zvonil.
"K sakru, Charlie," vykřikla Lejla na muže v obleku a zabouchla dveře, "je tu ten blbeček, co tu byl včera a řval jak holka!"
"Cože říkal jsem ti přece, ať mu vymažeš paměť až do dne, kdy si přečetl mail."
"No jo, taky jsem to udělala. Nechápu, co se mohlo posrat!" Začala panikařit Lejla a rozběhla se za Charliem.
"Tak mu prostě neotevřeme a on odejde. Buď v klidu, nic se neděje. Asi má jen zůstatkové vzpomínky," uklidňoval krásku Charlie a posadil se do svého oblíbeného křesla.
"Neodejde, včera jsem tu potřebovala něco nutně udělat, tak jsem mu nemohla jít hned otevřít," zalhala Lejla, ?a on mezi tím přelezl plot.
"K akru, ty jsi fakt nemožná. Jestli nahlédne do okna a uvidí pokoj, tak se rozpomene na sféru. Zůstaň tady, jdu to s ním vyřídit ven," rozhodl Charlie a vstal z křesla.

"Dobrý den, vy jste pan Charlie Leek?" Zeptal jsem se muže v obleku, který mi po skutečně dlouhé době přišel otevřít. Nebýt mého úkolu, asi bych už dávno odešel.
"Dobrý den, ano, to jsem já," odpověděl chlápek a bylo vidět, že se mu trochu ulevilo. Zdálo se mi, jako by cestou k brance byl mírně nervózní.
"Tento balíček vám posílá váš přítel Felipe Heta. Prý ho máte otevřít a podle obsahu a vašeho uvážení se rozhodnout, co se mnou bude dál," dorecitoval jsem pečlivě naučený text z lístečku a podíval se muži do očí.
Charlie po chvilce váhání sklopil zrak k balíčku a zatáhl za provázek, který bez vzpírání povolil. Poté z papíru vybalil krabičku a odklopil víko, aby se mohl podívat, co je uvnitř...

Diskuse pro článek Mágové v současnosti 2:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile01.gif./] [.smile09.gif./] [.smile08.gif./] [.smile02.gif./] [.smile10.gif./] [.smile07.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile05.gif./] [.smile06.gif./]
Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?

Archiv citátů

přidej RSS